V třebském kostele máme prokázané varhany od počátku 18. stol. Inventář 1716 uvádí positiv, tedy malé varhánky bez pedálu. Opraveny byly v r. 1732 a inventáře ho uvádějí ještě k r. 1761: „varhany neb spíše positiv se čtyřmi rejstříky, tak poškozený, že byl varhanářem seznán neopravitelným, s dřevěnými píšťalami …“ /varhany č. 1/
Tento nástroj byl nepochybně nahrazen většími varhanami, o kterých inventáře v 19. století hovoří stroze: „na kůru jedny varhany“. /varhany č. 2/
Klasický nástroj byl na konci 19. století nahrazen novými varhanami v romantickém stylu, které nechal na své náklady postavit Antonín Dvořák. /varhany č. 3/. Jednomanuálový nástroj o pěti rejstřících postavil pražský varhanář Emanuel Štěpán Petr. Slavnostní svěcení se konalo 8. září 1894 na den Narození Panny Marie, při svěcení hrál osobně A. Dvořák, který v tento den slavil své 53 narozeniny. Popis nástroj se dochoval díky dokumentačnímu listu z tzv. Rekvizičního katastru. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Třebsku zcela vyhořel následkem úderu blesku dne 3. července 1953. Zasvé vzal celý inventář kostela včetně památných varhan.
Prakticky ihned po katastrofě podnikl iniciativní farář Josef Novotný kroky k obnovení kostela. V aktech se dochovala bohatá korespondence stran pořízení nových varhan. V záležitosti se postupně kromě farního úřadu a konzistoře angažovala i Společnost Antonína Dvořáka, reprezentována jednatelem Dr. Karlem Mikysem, rodákem z Kostelce nad Orlicí, Státní památková správa (Dr. Pavel), Památková nástrojová komise (Dr. Vachulka, prof. Krajs), Státní muzeum Antonína Dvořáka a varhanář Antonín Peřina z Bečova na Teplou.
Kostelu byly ještě v r. 1953 prostřednictvím pražské konzistoře nabídnuty varhany z kostela v Pramenech. Těsně před transferem však zasáhlo Ministerstvo kultury, resp. pod něj spadající Komise pro ochranu starých hudebních nástrojů a zvonů, která měla pro třebský kostel vyhlédnuty varhany „daleko lepší a dokonalejší“. Avšak jednání se protahovala i vinou pomalé rekonstrukce kostela. Uvažovalo se i o transferu nádherného Reissova nástroje z Rabštejna nad Střelou či nástroje z klášterního kostela v Ostrově (1954). Sešlo i z transferu 2 manuálových varhan s „12-14“ rejstříky z kaple sv. Anny v Chlumu u Sv. Máří (1955).
Jednání o pořízení varhan ustrnula na mrtvém bodě, Společnost Antonína Dvořáka proto, na popud třebského faráře, píše 5. listopadu 1956 na Ministerstvo kultury dopis, ke kterému se připojuje i Muzeum Antonína Dvořáka, ve kterém žádá, aby vzhledem k – v dopise široce rozebranému – „významu kostela a v souvislosti s bohatým působením A. Dvořáka na zdejším kůru byla „výtvarnému a hudebnímu vybavení tohoto kostela, včetně varhan, které mají být v něm osazeny, laskavě věnována největší péče …“
Následující téměř tři roky úřady prakticky nekonaly, na podzim 1959 ztroskotal i plán faráře ze sousedního Bohutína přenést do Třebska varhany z gymnázia v Písku deponované v píseckém klášterním kostele.
Až v prosinci 1959 sděluje farář architektovi, že kancléř (Arcibiskupství) ví o velice krásných varhanách, které by kostel mohl získat zdarma. Jednalo se o současný třebský nástroj, tehdy umístěný v kostele sv. Anny v Kostelci na Orlicí.
Varhany č. 4 – současný nástroj: V r. 1884 opravoval tyto varhany varhanář Hanisch a podle zápisu v korespondenci nalezl ve varhanách list: „Tyto varhany byly postaveny v r. 1703 Gotthardem Welzelem, stavitelem varhan v Králíkách. Já jsem našel při rozkladu varhan 26. 1. 1884 lístek s následujícím obsahem „„Gotthard Welzel, varhanářský mistr v Králíkách 1703.“ a tento lístek jsem předal 28. 1. 1884 ….. (jména). Franz A. Hanisch“.
J.B. Krajs měl podle vlastního sdělení z r. 1959 nalézt nějakou destičku s nápisem ve vzduchovodu, tato informace však není ověřená.
Ve varhanách je zápis, který cituje výše uvedené skutečnosti.
V archiváliích (týkajících se Kostelce) se nedochovala žádná smlouva ani pozdější informace o staviteli varhan a dataci. Potíž je, že varhanáře „Gottharda Welzela“ matriky, účetní knihy ani jiné podklady nikde jinde v Čechách neuvádějí. Patrně se jedná o desinterpretaci nebo špatné přečtení nějakého staršího zápisu. Je vysoce pravděpodobné, že členové varhanářského rodu Welzelů nástroj později v 18. století opravovali a bývalo běžné, že se do nástroje podepsali. Nejstarší varhanář z rodu Welzelů – Caspar Welzel st. začal samostatně působit mnohem později. Máme doloženého jeho otce, který byl truhlářem.
Na základě architektury varhanní skříně nedokážeme dosud přisoudit nástroj některému známému varhanáři. V úvahu by regionálně a dobově přicházel kralický mistr Halbich, avšak jeho nástroje vykazují odlišné znaky. Domnívám se, že nástroj vůbec nemusí být kralické provenience.
Datace nástroje, soudě dle akantové výzdoby, odpovídá přelomu 17. a 18. století, doposud nepodložený, ale uváděný rok 1703 je možný.
V r. 1913 byl do kostela sv. Anny v Kostelci nad Orlicí zakoupen „nový“ nástroj. Při pořízení nových varhan si staré varhany mohl ponechat p. Perlhefter, který věnoval větší peněžní částku na jejich pořízení. Instaloval je ve svém domě čp. 16, v bývalém špýcharu. Tam se varhany využívaly při hudebních zkouškách studentského orchestru. Po válce majitel daroval nemovitosti městu. Tehdy varhanám hrozil úplný zánik, neboť obyvatelé domu – romští nájemníci – používali na topení veškeré dřevo, které v domě našli. Spálili mimo jiné i měchy od varhan. Naštěstí se podařilo vyvolat zájem Památkového úřadu a na jeho vyzvání varhany prozkoumal prof. Krajs z pražské konzervatoře. Při prohlídce nalezl ve vzduchovodu dřevěnou destičku se signací varhanáře.
J. B. Krajs doporučil nástroj zachránit a přednesl celý případ na poradě Celostátní komise pro ochranu hudebních památek, aby varhany byly instalovány v kostele P.Marie v Třebsku. S tímto návrhem projevila souhlas nejen celá komise, ale také majitel varhan ing.Karel Perlhefter, který varhany daroval Památkovému úřadu. Ten zajistil jejich „opravu“ a (z dnešního pohledu bohužel) rozšíření o 2 rejstříky (Salicionál, Nasard) a další úpravy. Práci provedlo pražské varhanářské družstvo Igra – konkrétně varhanáři Vladimír Turnwald st., Pavel Žur, Karel Weiss st., Karel Weiss ml. V listopadu 1960 byly varhany zkolaudovány.
Štěpán Svoboda
diecézní organolog Arcibiskupství pražského
