I’M A STRANGER HERE MYSELF
Tell me, is love still a popular suggestion
Or merely an obsolete art?
Forgive me for asking this simple question
I’m unfamiliar with his heart
I’m a stranger here myself.
Why is it wrong to murmur I adore him
When it’s shamefully obvious I do?
Does love embarrass him or does it bore him?
I’m only waiting for my cue
I’m a stranger here myself.
I dream of a day, of a gay warm day
With my fate between his hands
Have I missed the path? Have I gone astray?
I ask and no one understands
Love me or leave me, that seems to be the question
I don’t know the tactics to use
But if he should offer a personal suggestion
How could I possibly refuse
When I’m a stranger here myself?
Please tell me, tell a stranger
By curiosity goaded
Is there really any danger
That love is now outmoded?
I’m int rested espec’lly
In knowing why you waste it
True romance is so fleshly
With what have you replaced it?
What is your latest foible?
Is Gin Rummy more exquisite?
Is skiing more enjoy’ble?
For heaven’s sake, what is it?
I can’t believe that love has lost its glamor
That passion is really passé
If gender is just a term in grammar
How can I ever find my way
Since I’m a stranger here myself?
How can he ignore my available condition?
Why these Victorian views?
You see here before you a woman with a mission
I must discover the key to his ignition
Then if he should make a diplomatic proposition
How could I possibly refuse?
When I’m a stranger here myself?
Jsem tu cizinkou
Řekněte, má láska ještě cenu,
nebo už je dávno pryč?
Odpusťte, že se ptám tak jemně —
já v srdcích nečtu, nemám klíč.
Jsem tu cizinkou.
Proč je hřích, že říct chci: „Mám tě ráda,“
když to křičí každičký tón?
Je mu to trapné, nebo snad vadí?
Jen čekám signál, jenom zvon.
Jsem tu cizinkou.
Sním o dni, kdy slunce hřeje,
a on mou ruku pevně svírá.
Šla jsem špatně? Ztrácím směr?
Ptám se – ticho. Nikdo neodpovídá.
Miluj mě – nebo odejdi,
zní ta věčná hádanka.
Neumím hrát žádné hry,
ale kdyby přišla nabídka…
Jak říct „ne“,
když jsem tu cizinkou?
Řekněte, prosím, řekněte mi,
ještě láska něco znamená?
Nebo místo srdce teď máme plány,
a cit je jen stará rekvizita?
Co teď letí? Karty? Hory?
Je vášeň jen pro staré filmy?
Já v to nevěřím –
láska nemizí tak snadno, milý.
Nevěřím, že slábne její kouzlo,
že vášeň z módy vyšla ven.
A jestli pohlaví je jen slovíčko,
jak najdu cestu ven –
když jsem tu cizinkou?
Jak může přehlédnout mé city,
proč se tváří tak chladně, z dálky?
Jsem tu s úkolem – zapálit jiskru,
najít v něm klíč, co zlomí zámky.
A kdyby přišel s něžným návrhem…
jak říct „ne“,
když jsem tu cizinkou?
PETER, PETER, KOMM ZU MIR ZURÜCK
Wie konnt mich ein Mann nur so berauschen,
wie beging ich nur den Wahn,
meinen guten Peter einzutauschen,
der mir niemals was getan.
Weckte man ihn nachts aus seinem Bette,
laut und roh per Telephon:
„Peter, ich hab keine Zigarette!“
Was sprach Peter? „Bring sie schon.“
Peter, Peter, komm zu mir zurück!
Peter, Peter, warst mein bestes Stück!
Peter, Peter, ich war so gemein!
Später, später sieht man erst alles ein!
Sprach man: „Peter, ich hab dich betrogen.“
Sagte er: „Wenn’s dich nur freut.“
Nie ist ein Gewitter aufgezogen,
er war zärtlich jederzeit.
Und ganz ohne Grund ging ich zu anderen,
sagte Peterchen adieu!
Geb ich mich nun jetzt an all die anderen,
tut mein Herz nach ihm so weh!
Peter, Peter, komm zu mir zurück!
Peter, Peter, warst mein bestes Stück!
Peter, Peter, ich war so gemein!
Später, später sieht man erst alles ein!
Petře, Petře, vrať se ke mně zpátky
Jak mě mohl nějaký muž tak opojit,
jak jsem mohla udělat tu pošetilost,
vyměnit svého dobrého Petra,
který mi nikdy nic zlého neudělal?
Když ho v noci probudili z postele,
hlasitě a hrubě po telefonu:
„Petře, nemám cigaretu!“
Co na to řekl Peter? „Tak ji přines.“
Petře, Petře, vrať se ke mně zpátky!
Petře, Petře, byl jsi můj nejlepší!
Petře, Petře, byla jsem tak zlá!
Teprve později člověk všechno pochopí!
Když mu někdo řekl: „Petře, byla jsem ti nevěrná,“
řekl jen: „Hlavně že ti to udělalo radost.“
Nikdy se nerozčílil,
byl vždy něžný.
A zcela bez důvodu jsem odešla k jiným,
řekla Petříčkovi sbohem.
A teď, když se dávám všem těm ostatním,
mé srdce kvůli němu tolik bolí!
Petře, Petře, vrať se ke mně zpátky!
Petře, Petře, byl jsi můj nejlepší!
Petře, Petře, byla jsem tak zlá!
Teprve později člověk všechno pochopí!
NANNA´S LIED
Meine Herren, mit siebzehn Jahren kam ich auf den Liebesmarkt und ich habe viel erfahren. Böses gab es viel, doch das war das Spiel. Aber manches hab ich doch verargt. Schließlich bin ich ja auch ein Mensch.
Gott sei Dank geht alles schnell vorüber, auch die Liebe und der Kummer sogar. Wo sind die Tränen von gestern abend? Wo ist der Schnee vom vergangenen Jahr?
Freilich geht man mit den Jahren leichter auf den Liebesmarkt und umarmt sie dort in Scharen. Aber das Gefühl wird erstaunlich kühl, wenn man damit allzuwenig kargt. Schließlich geht ja jeder Vorrat zu Ende.
Gott sei Dank geht alles schnell vorüber, auch die Liebe und der Kummer sogar. Wo sind die Tränen von gestern abend? Wo ist der Schnee vom vergangenen Jahr?
Und auch wenn man gut das Handeln lernte auf der Liebesmess‘: Lust in Kleingeld zu verwandeln wird doch niemals leicht. Nun, es wird erreicht. Doch man wird auch älter unterdes. Schließlich bleibt man ja nicht immer siebzehn.
Gott sei Dank geht alles schnell vorüber, auch die Liebe und der Kummer sogar. Wo sind die Tränen von gestern abend? Wo ist der Schnee vom vergangenen Jahr?
Nannina píseň
Pánové, když mi bylo sedmnáct,
vstoupila jsem na trh s láskou –
a mnoho jsem se toho naučila.
Bylo v tom hodně zlého,
ale to ke hře patřilo.
Přesto byly věci, které mě zraňovaly –
vždyť jsem přece jen člověk.
Díky Bohu, všechno rychle pomine –
i láska, i žal.
Kde jsou slzy ze včerejšího večera?
Kde je sníh loňského roku?
Samozřejmě, s lety
jde člověk na ten trh s láskou snáz –
a objímá je tam po desítkách.
Jenže ten cit
chladne překvapivě rychle,
když s ním člověk příliš šetří.
Každý zásobník jednou dojde.
Díky Bohu, všechno rychle pomine –
i láska, i žal.
Kde jsou slzy ze včerejšího večera?
Kde je sníh loňského roku?
A i když se člověk naučí
dobře obchodovat na trhu lásky –
proměnit touhu v drobné
není nikdy snadné.
No – nakonec se to podaří.
Jenže člověk mezitím stárne.
Vždyť nikdo nezůstane navždy sedmnáctiletý.
Díky Bohu, všechno rychle pomine –
i láska, i žal.
Kde jsou slzy ze včerejšího večera?
Kde je sníh loňského roku?
LE GRAND LUSTUCRU
Quel est donc, dedans la plaine
Ce grand bruit, qui vient jusqu’à nous?
On dirait un bruit de chaînes
Que l’on traîne, que l’on traîne
Que l’on traîne sur les cailloux
C’est le Grand Lustucru qui passe
C’est le Grand Lustucru qui mangera
Tous les petits gars qui ne dorment guère
Tous les petits gars qui ne dorment pas
Quel est donc sur la rivière
Ce grand bruit qui vient jusqu’ici?
On dirait un bruit de pierres
Que l’on jette, que l’on jette
Que l’on jette dedans un puits
C’est le Grand Lustucru qui passe
C’est le Grand Lustucru qui mangera
Tous les petits gars qui ne dorment guère
Tous les petits gars qui ne dorment pas
L’Angélus sonne sur Balanches
Un pigeon tombe du clocher
Quel est donc ce bruit de branches
Que l’on traîne, que l’on traîne
Que l’on traîne sur le plancher?
C’est le Grand Lustucru qui passe
Et c’est moi qu’il vient chercher
Moi, parce que ce soir je ne dors guère
Moi, parce que ce soir je ne dors pas
VELKÝ LUSTUCRU
Co je to tam v dálce na pláni
za velký hluk, co doléhá k nám?
Zní to jako rachot řetězů,
co se vlečou, co se vlečou,
co se vlečou po kamení.
To prochází Velký Lustucru,
to prochází Velký Lustucru,
ten, co sní všechny kluky, co nespí,
všechny ty kluky, co ještě bdí.
Co je to tam u řeky
za hluk, co doléhá sem?
Zní to jako házené kameny,
co se hází, co se hází,
co se hází do studny.
To prochází Velký Lustucru,
to prochází Velký Lustucru,
ten, co sní všechny kluky, co nespí,
všechny ty kluky, co ještě bdí.
Zvoní klekání nad Balanches,
z holubníku padá holub dolů.
Co je to za zvuk větví,
co se vlečou, co se vlečou,
co se vlečou po podlaze?
To prochází Velký Lustucru –
a přichází si pro mě.
Pro mě, protože dnes v noci nespím,
pro mě, protože dnes v noci bdím.
JE NE T´AIME PAS
Retire ta main, je ne t’aime pas,
Car tu l’as voulu, tu n’es qu’un ami.
Pour d’autres sont fait le creux de tes bras
Et ton cher baiser, ta tête endormie.
Ne me parle pas, lorsque c’est le soir,
Trop intimement, à voix basse même.
Ne me donne pas surtout ton mouchoir:
Il renferme trop le parfum que j’aime.
Dis-moi tes amours, je ne t’aime pas,
Quelle heure te fut la plus enivrante,
Je ne t’aime pas …
Et si elle t’aimait bien, ou si elle fut ingrat…
En me le disant, ne sois pas charmante,
Je ne t’aime pas …
Je n’ai pas pleuré, je n’ai pas souffert,
Ce n’était qu’un rêve et qu’une folie.
Il me suffira que tes yeux soient clairs,
Sans regret du soir,
ni mélancholie,
Il me suffira de voir ton bonheur.
Il me suffira de voir ton sourire.
Conte-moi comment elle a pris ton coeur
Et même dis-moi ce qu’on ne peut dire …
Non, tais-toi plutôt… Je suis à genoux…
Le feu s’est éteint, la porte est fermée…
Je ne t’aime pas.
Ne demande rien, je pleure… C’est tout…
Je ne t’aime pas, je ne t’aime pas,
O mon bien-aimé! Retire ta main.
Je ne t’aime pas… Je ne t’aime pas.
Nemiluji tě
Stáhni ruku, nemiluji tě.
Chtěl jsi to tak – jsi jen přítel.
Tvá náruč, tvé polibky,
tvá ospalá hlava – ty teď patří jiné.
Nemluv na mě večer,
ne šeptem, ne příliš důvěrně.
Nedávej mi kapesník –
je v něm příliš vůně, kterou miluju.
Vyprávěj mi o svých láskách – já tě nemiluju.
O té nejopojnější hodině –
já tě nemiluju…
A jestli tě milovala, nebo byla krutá…
když mi to budeš říkat, nebuď okouzlující –
já tě přece nemiluju…
Neplakala jsem, netrpěla.
Byl to jen sen, jen bláhovost.
Stačí mi, když tvoje oči budou jasné –
bez smutku večera,
bez melancholie.
Stačí mi, když uvidím tvé štěstí,
stačí, když uvidím tvůj úsměv.
Vyprávěj mi, jak tě získala,
řekni i to, co se nesmí říkat…
Ne – radši mlč… klečím…
Oheň vyhasl, dveře jsou zavřené…
Nemiluji tě.
Na nic se neptej… pláču… to je vše…
Nemiluji tě, nemiluji tě –
ó, můj milovaný… stáhni ruku…
Nemiluji tě… nemiluji tě…
IT NEVER WAS YOU
I’ve been searching through rains
And the wind that follows after
For one certain face
And an unforgotten laughter
I’ve been following signs
I’ve been searching through the lands
For a certain pair of arms
And a certain pair of hands
Yes, I tried a kiss here
And I tried a kiss there
For when you’re out in company
The boys and girls will pair
But it never was you
It never was anywhere you
An occasional sunset reminded me
Or a flower hanging high on a julep tree
Or one red star hung low in the west
Or a heart-break call from a meadow lark’s nest
Made me think for a moment
Maybe its true
I found him in the star
In the call
In the blue
But it never was you
It never was anywhere you
Anywhere, anywhere you
Nikdy jsi to nebyl ty
Hledala jsem v deštích
a ve větru, co přichází po nich,
jedinou známou tvář
a nezapomenutelný smích.
Následovala jsem znamení,
procházela krajinami,
kvůli jedné konkrétní náruči,
kvůli jedněm jediným rukám.
Ano, zkusila jsem polibek tady,
a zkusila jsem polibek jinde –
vždyť když je člověk mezi lidmi,
chlapci a dívky se dávají dohromady.
Ale nikdy jsi to nebyl ty.
Nikde to nebyl ty.
Náhodný západ slunce mi tě připomněl,
nebo květ zavěšený vysoko na větvi julepovníku,
nebo jedna rudá hvězda nízko na západě,
nebo žalostné volání z hnízda skřivana z louky –
na chvíli jsem si pomyslela:
Možná je to pravda –
našla jsem tě v té hvězdě,
v tom hlase,
v tom modru…
Ale nikdy jsi to nebyl ty.
Nikde to nebyl ty.
Nikde – nikde ty
SPEAK LOW
Speak low when you speak, love
Our summer day withers away too soon, too soon
Speak low when you speak, love
Our moment is swift, like ships adrift,
we’re swept away, too soon
Speak low, darling, speak low
Love is a spark, lost in the dark too soon, too soon
I feel wherever I go
That tomorrow is near,
tomorrow is here and always too soon
Time is so old and love so brief
Love is pure gold and time a thief
We’re late, darling, we’re late
The curtain descends, everything ends too soon, too soon
I wait, darling, I wait
Will you speak low to me, speak love to me and soon
Mluv tiše, když mluvíš, lásko
Mluv tiše, když mluvíš, lásko –
náš letní den vadne příliš brzy, příliš brzy.
Mluv tiše, když mluvíš, lásko –
náš okamžik je prchavý, jak lodě na volném moři,
jsme strženi pryč – příliš brzy.
Mluv tiše, drahý, mluv tiše –
láska je jiskra, která se v temnotě ztratí příliš brzy, příliš brzy.
Ať jdu kamkoli,
vždy cítím, že zítřek je blízko,
zítřek je tady – a vždycky příliš brzy.
Čas je tak starý a láska tak krátká,
láska je ryzí zlato a čas je zloděj.
Jsme pozdě, drahý, jsme pozdě –
závěs padá, všechno končí příliš brzy, příliš brzy.
Čekám, drahý, čekám –
řekneš mi slova tiše? Řekneš mi „miluji tě“ – a brzy?
